S sebou

Co a jak s sebou na akce

Seznamy věcí

Schůzka:

  • Šátek na hry
  • Zápisník a tužka
  • Pití
  • Uzlovačka
  • Přezůvky

 

Jednodenní výlet (přibalit následující):

  • Jídlo a pití
  • Vhodné oblečení a obuv
  • KPZ
  • Drobné kapesné
  • Průkazka na autobus (vlak) NUTNĚ!
  • Pláštěnka
  • Bagr (lžíce)
  • (Zavírací) nůž
  • Kartička ZP
  • Papírové kapesníčky
  • Náhradní ponožky
  • Reflexní prvky dle zákona (pásky, apod.)

 

Vícedenní výlet (přibalit následující):

  • Jídlo a pití na pátek
  • Spacák a karimatka (po domluvě možno nahradit prostěradlem)
  • Oblečení na spaní
  • Ešus (po domluvě možno nahradit např. plastovou miskou)
  • Hygiena (Mýdlo, zubní kartáček a pasta, vlhčené ubrousky, ručník + dle potřeby)
  • Svítilna + náhradní baterie
  • Hrníček
  • Vše sbaleno v krosně na zádech (podle návodu níže), žádné igelitky a jiná zavazadla navíc!

 

Zimní tábor (přibalit následující):

  • dostatek zimního a sněhuodolného oblečení
  • vlhčené ubrousky
  • pravidelně užívané léky
  • plavky!
  • dvoje zimní boty!

 

Doporučujeme (na zimní tábor):

  • Sněhové návleky

 

 

KPZ

Krabička poslední záchrany (KPZ)  může být skoro stejně důležitým předmětem jako nůž. Měla by obsahovat drobné předměty, které vám pomohou ve svízelných situacích nebo vám dokonce zachrání život. Jiný obsah tedy bude mít krabička malého táborníka, který je právě na oddílovém táboře, jiná bude KPZ zkušeného dobrodruha na dvouměsíční expedici někde v pralesích.

V Čechách bývá původ KPZ připisován známému spisovateli Jaroslavu Foglarovi, je však pravda, že různé krabičky či záchranné brašničky u sebe nosila už odpradávna většina lidí pohybujících se v divočině. Každopádně však Foglarovi patří zásluhy za prosazení krabičky poslední záchrany mezi turistickou i jinou veřejnost.

Tábornická krabička poslední záchrany
Pokud se pohybujete pouze po ČR, ať už s námi, jiným oddílem nebo sami, pravděpodobně očekáváte, že ve své krabičce poslední záchrany najdete předměty, které vám zpříjemní táboření, případně napraví nějaký ten menší defekt. Proto bývají obvykle doporučovány následující předměty:

– svíčka, pár zápalek a škrtátko
– zabalená kostka pevného lihu
– kousek březové kůry k zapálení ohně – velikost sami určete pokusy
– kousek papíru
– pisátko – nejlépe obyčejná tužka, lze s ní psát téměř na cokoliv a nerozpijí se
– kousek křídy (na značení cesty)
– jehla a nitě (min. černá a bílá)
– špendlíky zavírací a obyčejné
– knoflíky (tři různé velikosti – od kalhot, od košile, ….)
– alespoň 2 polštářkové náplasti (raději více, raději větší)
– žiletka
– 2-3 různě velké hřebíky
– několik napínáčků
– kus slabého drátu a provázku
– gumičky
– 50 Kč minci a několik drobných mincí (na telefon např.)
– poštovní známka na dopis a na pohled
– náhradní žárovička do vaší baterky (pokud máte vyměnitelnou žárovku)
– hrací kostka
– sáček čaje
– lísteček s tísňovými telefonními čísly přilepený na vnitřní straně víčka (menším dětem též vlastní adresu a telefonní čísla na rodiče)

Vhodnou naplněnou krabičku pro jistotu zajistíme aspoň jednou gumičkou.

 

 

Balení batohu

Jakže si správně sbalit batoh? To je otázka, která trápí každého turistu, od milovníka víkendových výletů až po ostřílené turisty, kteří vyhledávají několikatýdenní přechody. Postupem času si každý najde svůj ideální systém. Obecně se však dodržuje několik základních zásad.

Základem je uvědomit si, jaký máme batoh. Pokud je nepromokavý, máme velkou výhodu. Pokud nepromokavý není, tak veškerý obsah raději zabalte do igelitových sáčků. Zabráníte tím nocování v mokrém spacáku, nebo vlhkým ponožkám. Zejména při vícedenních pochodech jsou vlhké a mokré věci klíčem k „úspěchu“. Pokud máte nepromokavý batoh nebo pláštěnku na batoh, odpadá Vám první starost – kopa igelitových sáčků :-).

Ze všeho nejdřív, náš batoh by měl vypadat úhledně – tedy žádné plandající igelity, provázky, hrníčky˛ a jiné „odpadky“. Každé balení začíná tím, že si před batoh položíme věci, které budeme potřebovat. Batoh začneme balit, až když si jsme jistí, že máme vše potřebné. Tím omezíme zapomínání důležitých věcí, jako je hygiena, pláštěnka, baterka, přezůvky atd. Na dno se zpravidla dává spacák, tedy pokud se jede na delší dobu (2 a více dní). Dále se střídají vrstvy stlačitelných (trička, svetry, ponožky, …) a nestlačitelných (konzervy, ešus, cihla, …) věcí. Těžké věci, jako jsou PET-láhve s vodou, se dávají na záda, aby nepřevažovaly batoh. Tento systém nám umožní pohodlnější chůzi, ze které nás budou výrazně méně bolet záda. Do horní části batohu balíme věci, které budeme potřebovat nejdřív. Nejčastěji se jedná o peněženku, pláštěnku, svačinku od maminky, karty do vlaku, chipsy atd. Batoh by měl po správném balení stát na místě a měl by být vyvážený. Vyvážený batoh poznáte tak, že si jej dáte na záda a batoh vás netlačí ani na jedno rameno. Při pochodu dlouhém 2 km špatné sbalení přežijete, ale při délce pochodu 40 km Vás budou opravdu moc bolet záda :-).

Na závěr, každý si jistě najde svůj systém. Chce to nějaký čas, i několik let, abyste zjistili, co a jak si sbalíte. A pokud si batoh sbalíte špatně, sami si jej ponesete a příště se těmto chybám určitě vyhnete.

karel