Tábor 2010 – Tajemství Kamelotu

Tento rok již po 14. pořádal náš oddíl letní stanový tábor a již po 12. na kouzelném místě nedaleko obce Hoštejn – Na Německých lukách. I letos byla pro děti nachystána celotáborová hra – tentokrát jsme se ocitli ve střeověku, v říši zvané Avalon a prožili jsme lehce pozměněnou, ale přesto dech beroucí legendu s králem Artušem, hradem Kamelotem nebo například Svatým Grálem.

Jak tábor dopadl? Ze všech panošů se stali čestní a spravedliví rytíři, rozpadající říše našla nového krále Artuše, který sice později zemřel, nahradil ho však král nový – Lancelot… Postavili jsme Kamelot, našli jsme hned několik Svatých Grálů, o kterých jsme sice zjistili, že nejsou pravé, ale i tak se nám všem tábor líbil a nemyslím, že by se našel někdo, kdo litoval, že s námi jel. To už ale předbíhám více, než bych chtěl.

Všechno začalo příjezdem na tábor a zjištěním, že bývalý král Uther je nějakou dobu mrtvý, říše nemá krále a začíná se rozpadat. Proto byl vyhlášen velký rytířský turnaj, kde se měl vítěz stát králem. Věřte nebo ne, ani turnaj nerozhodl a říše byla dál bez krále.

 

Zahájení turnaje

 

Další den po snídani přišel do tábora kouzelník Merlin, který kousek od tábora objevil meč zasazený do kamene, kde se dle legendy měl stát králem ten, kdo meč z kamene vytáhne. Přišli všichni rytíři ze včerejšího turnaje, nikomu se však meč vytáhnout nepodařilo. Když už všechno vypadalo hodně špatně, rytíři se mezi sebou hádali, kdo z nich bude králem, přišel Artuš – „zrnožrout“ s nejasným původem, který i přes hrozbu smrti meč uchopil a vytáhl. Zdá se, že je jasno, říše má konečně krále! V tu chvíli se však ozval Vortigern, Utherův bratranec, který Artuše uznat nechtěl – odešel se svými věrnými někam za tábor a připravoval se na útok na Artuše. Byla to dlouhá bitva, po které (bohužel?) Vortigern zemřel – a Artuš se stal Králem.

 

Vortigern chce zabít Artuše, síla meče mu to ovšem nedovolí

 

Následovala stavba kulatého stolu a hradu Kamelot, při které jsme zjistili, že nebudeme mít tak jednoduchý život, jak jsme mysleli. O území okolo hradu (a pravděpodobně i o samotný hrad) měli zájem i zlouni, v čele s královnou Mab. Starosti s těmito zlouny nás provázely každým krokem a tak jsme se pustili do rytířského výcviku, abychom proti nim vůbec něco zmohli.

Nakonec se všem panošům podařilo projít celým výcvikem a stali se Rytíři Kulatého stolu. Bohužel ani tato skutečnost nezabránila tomu, aby nám zlouni v každé další bitvě natrhli pytlíky. Zjistili jsme také, že zlouni nejen že zabírají čím dál více území na mapě, ale také pasou po Svatém Grálu – nejspíš proto, abychom ho nedostali my. Díky naší snaze se nám podařilo najít několik grálů, které lidstvo během své existence na světe vytvořilo, žádný bohužel nebyl pravý.

V průběhu snažení král Artuš chřadne, později dokonce umírá – byl to zásah pro všechny. Nebylo však moc času pro smutek a tak jsme zvolili nového krále – Lancelota z Jezera.

 

Pasování Lancelota na krále

 

A tak jsme pokračovali v bojích, podstoupily několik velkých bitev, ve kterých jsme si vyzkoušeli vše, co jsme se při výcviku naučili. Nakonec se nám zlouny – a to včetně Mab podařilo úspěšně porazit a tak jsme mohli oslavovat. Bohužel se také přiblížil konec tábora a tak jsme po oslavách sbalily věci a vrátili se domů.

 

Výhra v poslední bitvě

 

To je tak v kostce o tom, co jsme těch 15 dní dělali, pokud Vás zajímá víc, pročtěte si náš Hradní hlasatel, kam děti v průběhu tábora psali reporty jednotlivých dnů. Najdete tam také nejžhavější táborový bulvár a další informace o tom, jak jsme se vlastně měli.

 

Skupinová fotka

 

Na závěr vás odkážu na pomalu vznikající táborové fotogalerie.

Článek vyšel také:
na serveru duha.cz
v časopise Archa (5 / 2010)

 

Zanechte reakci